HISTORIE PIVA
Stejně jako mnohá jiná odvětví lidské činnosti, i pivovarnictví má svůj původ ve staré Mezopotámii. Všechny tamní starověké národy - Sumerové, Akkadové, Babyloňané i Asyřané - vařily obilné kvašené nápoje. I když přesné složení těchto nápojů není možné zrekonstruovat (překlad ze starověkých jazyků není mnohdy jednoznačný), o existenci nápoje podobného pivu není již v těchto dobách sporu. O pivu se zmiňuje dokonce i proslulý Chammurabiho zákoník. Podobně tak kvašené nápoje pili i staří Egypťané, Řekové a další národy, u kterých bylo pivo vždy ve velké oblibě. Snad jen Římané dávali přednost vínu. Starověké “barbarské” evropské národy (Keltové atd.) rovněž pivo vařily, navíc ho často ochucovali bylinkami (pelyněk, máta, skořice, jalovec, ale i smrkové jehličí, uvádí se dokonce i strychnin či opium! ). Vrcholu spotřeby však dosáhli Germáni.
Kvašené nápoje z obilovin či jiných rostlin se pily po celém světě, přičemž základní suroviny se lišily dle příslušné geografické oblasti. Například v Asii se pivo vyrábělo z bambusu či prosa, Indiáni používali kukuřici, cukrovou třtinu či různé druhy aloe. Slovanské kmeny vařily pivo z ječmene, pšenice i ovsa. Slovanům se také nejčastěji přičítá prvenství v ochucování piva chmelem.
Přestože různé národy žijící na dnešním území ČR bezpochyby pivo vařily, první písemné potvrzení jeho výroby pochází z roku 993, kdy se tento nápoj připravoval v Břevnovském klášteře, i když tuto aktivitu mnichů posléze zatrhl sám svatý Vojtěch. Listiny z 11. století potvrzují výrobu piva včetně přidávání chmele. Z té doby pak pocházejí i první právní úpravy a zákony, směřující proti opilství.